Matematika je zvláštní v tom, že po dětech poměrně brzy chceme, aby přemýšlely o něčem, co vlastně není vidět.
Napíšeme 8 . 7 = 56.
My už v těch číslech vidíme význam. Dítě ale může vidět jen tři číslice, dvě znaménka a pravidlo, které si má zapamatovat.
A právě tady mi dává obrovský smysl Montessori perlový materiál.
Nechci vám v tomto článku vysvětlovat, jak se s perlovým materiálem pracuje „správně podle Montessori“. Na to existují Montessori kurzy, metodiky a lidé, kteří se Montessori pedagogice věnují do hloubky.
Chci ukázat něco mnohem jednoduššího. Jak můžeme perlový materiál vzít do ruky a použít je ve chvíli, kdy dítě potřebuje matematiku VIDĚT.
Třístupňová lekce: jednoduchý princip, který můžeme využít při učení
Při práci s perlovým materiálem můžeme využít jeden jednoduchý princip z Montessori pedagogiky – třístupňovou lekci. Ta nám pomáhá postupně přejít od seznámení s novým pojmem až k tomu, že ho dítě samo bezpečně pozná a pojmenuje.
Má tři kroky:
1. Pojmenování – „To je pět.“
Vezmu například tyčinku s pěti kuličkami. Dítě si ji může prohlédnout, vzít do ruky a jednotlivé kuličky přepočítat. Když zjistí, že jich je pět, pojmenuji množství: „Ano, to je pět.“
Dítě si tak propojuje konkrétní množství, které vidí a drží v ruce, s jeho názvem.
2. Rozpoznání – „Podej mi pět.“
Před dítě položím několik různých perlových tyčinek a řeknu například: „Podej mi pět.“ Dítě musí mezi ostatními najít právě tyčinku s pěti kuličkami.
V této chvíli už množství nepojmenovávám já ani ho dítě nemusí samo vyslovit. Potřebuji zjistit, jestli dokáže „pět“ mezi ostatními množstvími rozpoznat.
3. Ověření – „Co je to?“
Nakonec vezmu jednu z tyčinek, ukážu ji dítěti a zeptám se: „Co je to?“ Dítě už samo odpovídá: „Pět.“
Tím si ověřím, že dokáže množství nejen rozpoznat, ale také samostatně pojmenovat.
Princip pojmenuji → dítě rozpozná → dítě samo pojmenuje můžeme využívat znovu a znovu v průběhu učení. A zdaleka nejen při práci s perlovým materiálem. Je to jednoduchý způsob, jak dítěti nový pojem nejprve představit, nechat ho s ním pracovat a teprve potom ověřit, zda mu skutečně rozumí.
Sčítání: 4 + 3 není jen příklad
Položte před dítě čtyřkovou a trojkovou tyčinku.
Co se stane, když je spojíme?
Dítě nemusí začínat počítáním v hlavě. Může si výsledek skutečně sestavit.
4 + 3 = 7
Postupně už nebude potřebovat počítat jednotlivé perličky. Začne množství poznávat a vytvářet si představu čísla.
A právě o tu nám jde.
Odčítání: kolik mi chybí?
Perličky jsou skvělé i ve chvíli, kdy dítěti obrátíme otázku.
Máme 8.
Kolik potřebujeme přidat k 5, abychom vytvořili 8?
Najednou není 8 − 5 jen naučený postup.
Dítě skutečně vidí prostor, který mezi pětkou a osmičkou chybí.
Násobení: co vlastně znamená 4 × 6?
Tady mám perlový materiál obzvlášť ráda.
Položíme vedle sebe:
6 + 6 + 6 + 6.
Čtyři šestkové tyčinky.
A dítě najednou vidí něco, co se z příkladu 4 × 6 = 24 velmi snadno ztratí:
násobení je vlastně opakované sčítání stejného množství.
Můžeme perličky počítat, seskupovat, porovnávat nebo postupně hledat rychlejší způsob, jak zjistit, kolik jich máme.
Násobilka tak nemusí začínat tabulkou k zapamatování.
Může začít množstvím.
A postupně můžeme perličky zase odložit
Cílem samozřejmě není, aby si patnáctileté dítě při každém příkladu vytahovalo krabičku perliček.
Perličky jsou most.
Na jedné straně stojí něco konkrétního:
● ● ● ● ●
Na druhé straně abstraktní znak:
5
A my dítěti pomáháme přejít z jednoho břehu na druhý.
Některé děti přes ten most přeběhnou velmi rychle.
Jiné se na něm potřebují chvíli zdržet.
A některé se potřebují několikrát vrátit.
To je v pořádku.
Nemusíte kvůli tomu dělat Montessori
A to je možná to hlavní, co bych tímto článkem chtěla říct.
Nemusíte mít Montessori třídu.
Nemusíte znát všechny prezentace.
Nemusíte přesně vědět, v jakém pořadí se který materiál dítěti představuje.
Pokud učíte dítě matematiku a vidíte, že se v číslech ztrácí, můžete si jednoduše položit otázku:
Dalo by se to, co mu právě vysvětluji, nějak postavit před něj?
A někdy vám právě pár barevných perliček udělá větší službu než další stránka příkladů.
Protože než po dítěti chceme, aby matematiku počítalo, někdy mu potřebujeme umožnit, aby ji nejdřív uvidělo, vzalo do ruky a pochopilo.